Vítejte v magickém atelieru ANKH - www.ankh.cz
nabídnu Vám zde mnou vyrobené amulety a talismany, nebo léčitelské pomůcky. Najdete zde věštecké sady run keltských, andělských i magických kamenů - Magic stone. Jejich prostřednictvím se můžete dozvědět mnoho ze všedního, ale i nevšedního života. Věci mezi nebem a zemí bývají magické ale i prosté a je na každém z nás jak se k tomu postaví.
V našem sortimentu najdete určitě mnoho zajímavostí jenž mohou posloužit nejen Vám, ale i Vašim blízkým ve formě dárku. Malované runy nebo amulety jsou ošetřeny ochranným lakem a jsou tak chráněny proti oděru. Obrázky u zboží (amuletů a věšteckých sad) jsou ve většině případů orientační - můžete si tak zvolit druh kamene i barvu jakou má být znak na něm namalován. Dodací lhůta je co nejkratší - záleží jak jsem vytížena. Nicméně se pohybuje v rozmezí 7 - 14dnů. Když to "hoří" i dříve:-)

Přeji Vám zajímavé prohlížení a potěšení z případného nákupu. Děkuji za návštěvu

Najdete u nás též drahokamové sestavy a světelné obrazy - zářiče pohlcující negativní energie prostoru tzv."prostorové zářiče" vyzařující do okolí blahodárné účinky drahokamů, ze kterých jsou vyrobeny. Drahokamové "obrazy" mohou být vyrobeny na míru v mnoha provedeních: - stoly a stolky - jídelní, konferenční, nástěnné obrazy různých tvarů, stropní osvětlení, prostorové dekorace v interiéru - podlahy, police, bary, stěny - vše dokonale propracované systémem osvětlení, prosvícení tak, aby vynikla krása a tajemná hloubka drahokamů v nich umístěných do magických tvarů, symbolů a motivů. Tvar s výběrem drahokamů vzájemně ladí a vytváří tak neopakovatelné obrazce, působící na své pozorovatele i okolí úžasnou a silnou energií skrytou v každém drahokamu. Každé takovéto dílo je dech-beroucím a neopakovatelným originálem. Ukázky zakázek najdete na www.magicjewel.cz zde.

Pokud Vás zajímají věci mezi nebem a zemí.......navštivte v naší nabídce
"magický obchod ankh.cz"


o zlatnících a technologiích
Technologie * Karát - jméno dvou různých jednotek * Svatý Eligius, patron zlatníků * o perlách glyptika * intaglie * kamej

Zlatník je řemeslník, který ručně vyrábí šperky z drahých kovů. Zlatnictví patří mezi velmi stará řemesla a používá mnoha různých technik. Příbuzné řemeslo je stříbrník, který vyrábí větší stříbrné předměty, liturgické nádoby, poháry, pudřenky a další objekty.


Materiál
Zlatnickým materiálem je nejčastěji různě legované zlato s různými ryzostmi a barvou. Zlato se také nejlépe zpracovává. Vzácně se užívají slitiny platiny a v poslední době opět stříbro. Standardní ryzost zlata je 585/1000 čili 14 karátů, případně 750 (18 kar) a dukátové zlato (20 kar a více). Ryzosti se přísně kontrolují a každý zlatý výrobek musí být opatřen úředním puncem. Standardní ryzost stříbra je 925/1000... 


Pracovní místo a nástroje
Zlatník pracuje u stolu s půlkruhovým výřezem, v němž je zástěra (šosfel), aby zlaté nebo stříbrné piliny nepadaly na zem. Sedí na nízké stoličce, takže má stůl ve výši prsou. Uprostřed výřezu je ve stole zasazen dřevěný trn (fajnágl), o nějž si dílo opírá.

Při práci zlatník užívá běžné nástroje, pilníky, jehlové pilníčky, různé tvary kleští, lupenkovou pilku, různé škrabáky (šábry) na odstranění rýh po pilníku, na vrtání se dříve užíval zvláštní svidřík (trail). Důležitým nástrojem je plamen, jednou košatý, jindy ostrý a bodový. Tradičně to byl lihový kahan a dmuchavka, později plynové pistole s vestavěnou dmuchavkou, dnes obvykle hořáky na kapalný plyn. Dílo přitom leží na plochém kusu dřevěného uhlí, dnes obvykle na lisované cihličce čili uhlu.

Kromě toho užívá zlatník různé kovadlinky a kladívko, trny na zkulacování prstenů (ringrýgl), různé čakany (punzy) na vytloukání tvarů z plechu a odpovídající tvarové zápustky (anka). Jednodušší tvary se vytloukají na olověném špalíku, pro složitější tvarování se plech nalepí na prkénko s vrstvou ševcovské smoly. Z větších strojů používá ruční válcovací stolici (valcna) na plech a na drát, tavicí pec a ruční lis. Na přípravu tvarovaných drátků a trubiček se užívají ruční průvlaky (cíhajzn), případně protahovací stolice.


Technologie
Zlatník vyrábí šperk od začátku až do konce a používá mnoho různých technik. Pokud má pracovat s doneseným materiálem, musí jej nejprve roztavit, případně i legovat (stříbrem, mědí atd. k dosažení potřebné ryzosti a barvy). Menší množství se taví na uhlu, větší v peci a v tyglíku. Slitý materiál se nejdříve rozková, potom válcuje na plech nebo na čtverhranný drát, tenčí profily se vyrábějí ručním protahováním průvlačkou. Během zpracování se materiál žíhá a ochlazuje vodou nebo lihem. Některé typy šperků, například pečetní prsteny, se odlévají do formy, buď odstředivým litím do sádrové formy, nebo nahrubo do sépiové kosti.

Vlastní práci zahrnuje příprava součástek (obruby na kameny, ozdoby a přístavky, obroučka pro prsten atd.), které se pak spájejí na tvrdo, zlatou nebo stříbrnou pájkou příslušné ryzosti. Na pájená místa se štětcem, namočeným v tavidle (borax rozetřený s vodou nebo speciální vodička), nakladou malé ústřižky pájky a celé dílo se plamenem spájí. Po spájení se výrobek zbaví tavidla mořením (zředěnou kyselinou sírovou), opiluje, oškrabe a ohladí jemným smirkovým papírem.

Kameny se zasazují do obruby (cargle), na příchytky (krapny), klenotnickým způsobem na zrnka do čtverečku, případně i temováním a podobně. Nejjednodušší je zasazování na krapny: kámen se vloží na obrubu a příchytky přes něj ohnou; přesahující kousky krapen se odříznou a zapilují. Do obruby se pro kámen musí nejprve rydlem připravit lůžko (justovat), pak se kámen do lůžka vtlačí a zeslabený okraj obruby postupně kolem dokola přehne. Nakonec se okraj ještě opiluje a začistí. Při zasazování na zrnka se připraví lůžko a pak se zvláštním rydlem vypíchnou v rozích čtverečku čtyři zrnka, která kámen drží na místě. Celá zbývající plocha čtverečku se pak jinými rydly vyčistí a okraj čtverečku ozrnkuje (milgrif).

Zvláštní techniku představuje výroba řetízků a řetězů. Běžné řetízky se vyrábějí strojem, ručně jen některé masivnější ploché řetězy (pancr) a tzv. Walisovy řetízky, které vypadají jako kroucená šňůra. Vyrábějí se z tenkostěnných trubiček, montují a pájejí i ručně. Jinou speciální technologií je výroba granátových šperků, kde se používají i jiné techniky zasazování.

V současnosti se stále víc užívá strojních technik, hlavně lisování a odstředivého lití do přesných forem. Montéři pak jen součástky spájí dohromady.
Leštění může být mechanické, otáčivými kartáči a kotouči s lešticí pastou, v otáčivém bubnu, naplněném drobnými ocelovými kuličkami, galvanické odzlacování.


Při zasazování kamenů zlatník pracuje hlavně s různě tvarovanými rydly (štychl) a ručními tlačidly (drukr). Dílo drží v dřevěné svěrce nebo si je připevňuje pryskyřičným tmelem na dřevěný držák (kitštok). Kameny si podává tyčinkou s voskem (vaksštift) a dílo zaprašuje plavuňovým práškem, aby se nelesklo. Rytec má jiná rydla pro rytí na ploše a používá ryteckou kouli, aby si práci mohl libovolně naklonit, případně kulový svěrák na prsteny.

Při zasazování kamenů si zlatník musí vyrobit obruby do kterých pak kamen usadí - existuje mnoho druhů a jejich technické postupy se liší


Karát - jméno dvou různých jednotek

Karát (hmotnost) - Karát je jednotka hmotnosti používaná v klenotnictví pro drahokamy (zejm. diamanty) či perly. Nepatří do soustavy SI.
V současné době se používá tzv. metrický karát, který je roven přesně 200 mg (0,2 g).[1] Diamant o hmotnosti 10 g má tedy 50 karátů, diamanty v běžně prodávaných špercích mají obvykle hmotnost v desetinách až jednotkách karátů.
Tato jednotka byla historicky odvozena z hmotnosti semene svatojánského chleba (lat. Ceratonia siliqua), které bylo ve středověku používáno v Arábii a Persii pro určování ceny drahých kamenů. Důvodem je skutečnost, že velikost a váha těchto semen je poměrně uniformní a v uvedené oblasti světa jsou běžně dostupná.

Později používané velikosti karátu se mírně lišily, ke sjednocení na definici metrického karátu došlo na 4.generální konferenci pro míry a váhy (CGPM) v roce 1907. Do soustavy SI však karát nepatří. Převod na další jednotky
* 1 karát = 200 mg = 0,2 g
* 1 karát ≈ 0,007055 oz
* 1 karát ≈ 3,086 gr

Karát (ryzost) - Karát (značeno zpravidla Kt) je bezrozměrná jednotka ryzosti klenotnických zlatých slitin. Ryzost čistého zlata je definována jako 24 Kt.
Jeden karát odpovídá 1/24 hmotnostního podílu zlata, hodnota v karátech je tedy rovna:

kde: X je ryzost v karátech, MAu je hmotnost čistého zlata obsaženého v hodnoceném materiálu a M je celková hmotnost hodnoceného materiálu. Nejběžnější dnes vyráběné klenotnické slitiny mají ryzost 9 Kt (375 g Au/kg), 14 Kt (585 g Au/kg) a 18 Kt (750 g Au/kg).

Kromě karátů se dnes používají i tisícinné poměry – např. 833 (= 833/1000) namísto 20 Kt (= 20/24).


Svatý Eligius, patron zlatníků

Svatý Eligius, franc. saint Éloi (asi 588 Chaptelat u Limoges – 1. prosince 660 Noyon) byl zlatník, rádce a pokladník merovejských králů a biskup v Noyon. Je patronem zlatníků, kovářů a numismatiků. Jeho svátek se slaví 1. prosince.

Narodil se ve vzdělané a vlivné galsko-římské rodině, vyučil se zlatníkem v Limoges a pak odešel do Neustrie, dnešní severní Francie, kde pracoval s královským pokladníkem Babo. Ten ho doporučil franckému králi Chlotarovi II. jako rádce. Podle dobového životopisce měl zhotovit králi zlatý trůn, ale protože byl vynikající řemeslník a poctivý člověk, udělal z dodaného materiálu dva. To udělalo na krále takový dojem, že Eligia učinil správcem mincovny v Marseille. Po Chlotarově smrti roku 629 učinil jeho nástupce, král Dagobert, Eligia svým hlavním rádcem. Eligius si získal velký respekt, když například sjednal mír s bretonským knížetem Judicaelem (637).

Své postavení využíval k tomu, aby získával almužny pro chudé a vykupoval otroky, zejména Sasy, kteří se hojně prodávali na tržištích. Založil také několik klášterů podle irských pravidel sv. Kolumbána.

Po Dagobertově smrti roku 639 se Eligius snažil vymýtit simonii, prodej církevních úřadů, a roku 642 byl zvolen biskupem v Noyonu a Tournai. Většina obyvatel pozdějších Flander byla tehdy ještě pohanská a Eligius vynaložil velké misijní úsilí, aby je pokřtil.
Založil řadu klášterů v kraji podél Severního moře a 1. prosince roku 659 nebo 660 zemřel a byl pohřben v Noyonu.

Z jeho díla se zachovalo několik kázání. Bezprostředně po smrti se stal velmi populárním světcem zejména ve Flandrech a ve středověku po celé západní Evropě. Dodnes se uctívá jako patron zlatníků, kovářů a kovozpracujících řemesel vůbec, ale také sběratelů mincí, numismatiků a dalších oborů. Německá numismatická společnost (DNG) uděluje každoročně „Eligiovu cenu“ (Eligiuspreis) za zásluhy o tuto vědu.


Svatý Eligius                  ze života Sv. Eligia                            pečetní mince Sv.Eligia     vysvěcení Sv.Eligia